Z deníku štěňátek - 2. díl
Všem našim milým čtenářům chceme přiblížit další úsek našeho kratičkého života. Už víte, jak jsme přišli na svět (prozradila to naše maminka v článku Z deníku rodičky), a začátek našeho života jsme vám popsali už sami v prvním díle Z deníku štěňátek. Dnes se dovíte, jak jsme prožili druhý a třetí týden života. Tak dobře poslouchejte!
2. týden života
Náš prozatímní životní úkol se zatím nezměnil - jíme a spíme. Začínáme se trochu více pohybovat, lezeme (jenom nechápeme, proč se tomu panička směje, když nám to dá tolik práce), zvedáme hlavičku a stavíme se na přední nožky.
Zatím jsme byli hodně tiší, ale už bylo dost klidu a ať taky panička ví, že nás má, občas kvičíme, zkoušíme si i zaštěkat a ze spaní často pískáme.
Celý týden jsme ještě strávili "ve tmě", ale 14. den našeho života jsme začali otvírat očka - jako první tmavý pejsek, 15. den už máme oči otevřené všichni. Ale nevidíme ještě dobře.
Dodatek maminky: Na konci druhého týdne už s těmi mými poklady netrávím tolik času. Ráda si zajdu lehnout na gauč, odkud vše dobře hlídám a jak se začne v noře něco hýbat, už jsem tam u nich. Ještě raději ale chodím ven, už tam vydržím trochu déle, ale stejně brzy čekám za dveřmi a hlásím se, že chci jít domů.
Čím dál více baštím - však je to na mých dětech hezky vidět! Jsou to pěkní cvaldové.
Jak rosteme: 14. den - váha 850-920 g
3. týden života
Tak už se kolem sebe můžeme i koukat. A je to docela hezký svět! Už víme, kam jdeme, takže pomalu zkoušíme opustit svoji noru, jenže pak netrefíme domů a tak sedíme a kvičíme, aby nás panička zachránila. Maminka je úplně v klidu, i když ječíme jako by nás na nože brali - když vidí, že se nám nic neděje, klidně nás nechá, ať si cestu domů najdeme sami. Hlavně chodíme ven vyvenčit, to potom maminka jde za námi a uklízí po nás.
Občas trošku ochutnáme maminčino jídlo, ale raději si počkáme, až nám z něho vyrobí mlíčko. Ale musíme přiznat, že masíčko, které maminka dostává, moc krásně voní!
Našli jsme si skvělou zábavu - pereme se! Je to báječná zábava, vrčíme u toho a štěkáme... Občas si zkusíme nějakou tu hračku, ale přece jenom je větší legrace, když se pereme spolu. A nebo s Uráškem! To je takový velký kluk, který je ale prý taky štěně jako my. A podle toho ty naše společné hry vypadají. Nejdříve jsme mysleli, že je něco jako maminka, ale on fakt nemá žádné mlíčko. Zato si s nám ale umí hrát a je s ním psina!
V polovině tohoto týdne nám panička dala nějakou divnou vodičku, prý na nějaké odčervení. No teda dobré to nebylo a jací červi? Copak jsme jabko, abychom byli červiví?
Dodatek maminky: Protože Uráš začal chodit na noc ven a tak je tady v noci volná druhá nora, chodím spát tam, abych si od těch mých rváčů odpočinula. Čím dál více času trávím venku s Pingem, ale pořád jsem "jedno ucho", abych slyšela, kdyby se doma s mými dětmi něco dělo.
Jak rosteme: 19. den - váha 1450-1580 g
DALŠÍ ČLÁNKY>>>