Z deníku štěňátek - 4. díl
Přinášíme vám předposlední díl našeho deníčku. Blíží se nám to významné datum, kdy máme opustit svoji maminku a vydat se do velkého světa. Tedy tak o tom mluví ti dvounozí členové naší smečky. My si myslíme, že ten skutečný velký svět už jsme objevili, tak to moc nechápeme, kam bychom se ještě měli jinak vydat. Ale necháme se překvapit.
6. týden
Konečně jsme přišli na chuť masíčku. Sice má pro nás maminka pořád své výborné mlíčko, ale už jsme se zakousli i do masa. Je to fakt dobrota - když to jí naše báječná mamka, musí to přece být skvělá bašta! Zatím s ním trošku bojujeme, i když na kousání jiných věcí máme zuby dobré dost. Rádi okusujeme stůl, nohy od židlí, boty a nohy dvounožců, ruce, které nás hladí a chovají, hračky... prostě cokoliv, co je k mání. Taky rádi koušeme maminku, ale ta je na nás nějak přísnější a umí nás hodně seřvat, když ty svoje hry přeženeme. A nejlepší hračkou jsou vedle plyšáků a tenisáků přece jen sourozenci. Dovedeme se prát jako koně (což jsme tedy ještě neviděli - tedy koně známe, ale jak se perou, nevíme... ale panička to tak říká). Někdy ječíme tak, že nás musí okřiknout. Což je nám tedy docela fuk. Když ale panička zamlaská, hned všeho necháme, zapomeneme, proč jsme se vlastně prali, a utíkáme všichni svorně za ní.
V půlce týdne nám panička zase vysvětlila, že je potřeba bojovat s červíky ve střevech. Tentokrát jsme nedostali tu růžovou vodičku jako posledně, ale přestavte si to - nacpala nám až někam do krku nějakou tabletku. No fuj! Ale zase to bylo rychle za námi a mohli jsme si zase hrát. Udělali jsme paničce radost, že jsme tabletku nevyzvraceli.
Také jsme se tento týden poprvé podívali všichni ven. Malá panička nás vzala na dvůr, kde byla hromada něčeho bílého a studeného, čemu se říká sníh. Bylo to báječné, i když to studilo do nožiček. Fakt super zábava! No řekněte sami - není tohle ten opravdový velký svět??? Proč tedy naši dvojnožci mluví o tom, že máme ještě nějaký další svět objevovat?
Dodatek maminky: Docela ráda bych už přestala kojit, hodně jsem zhubla kvůli těm mým cvalíkům, a na štíhlou linii já si teda moc nepotrpím. Ale když oni mají to mlíčko tolik rádi! Můj brácha Pingu měl úraz a tak teď chodím ven jenom sama, prý aby si neublížil, kdybychom se chtěli honit. Je to nuda a tak se jen vyvenčím a raději jdu zase za děckama. No, lépe řečeno se jdu vykulit na gauč, kam na mě ti mí darebáci nedostanou! Jím asi 10x denně, panička říká, abych přibrala, ale já to radši všechno proměním na mlíko pro děti.
Jak rosteme: 2,5 až 2,7 kg
7. týden
Tento týden jsme zahájili výletem. Tedy výletem... Podvod to byl! Prý "pojďte, sluníčka, pojedeme na výlet" a víte co?! Naložili nás s bedničkou do auta a už se jelo. Těšili jsme se na nové zážitky - a taky že jo. Ale nic zábavného to nebylo. Tomu místu panička říkala "veterina". Byl tam nějaký cizí pán a paní, panička jim říkala "pan doktor" a "paní doktorka". Milí lidé, to ano, ale proč do nás píchali? Nejdříve nám pod kožíšek něco stříkli (prý se tomu říká očkování a je to důležité, abychom byli zdraví) a pak nám propíchli a nabarvili ouška. To jsme teda všichni zakvičeli, ale upřímně - po minutě už jsme o ničem nevěděli. Tak už jsme velcí - naočkovaní, natetovaní a taky máme každý svůj vlastní pas, abychom mohli cestovat! Ještě panička vyřídí průkazy původu a budeme už úplně samostatné velké šiby!
Taky už více chodíme ven. Poběháme po dvoře, objevujeme nové věci, hrajeme si jako zdivočelí (kupodivu to fakt ještě jde, být divočejší než jindy), provokujeme strejdu Pinga, který je v kotci... Je to tam fakt moc bezva. A víte co? Je to mnohem lepší místo na venčení, než čůrat tam, co normálně bydlíme!
Pokud jde o jídlo, pak jsme se už definitivně rozhodli, že maso je prima bašta. Ovšem panička nám do něj začala míchat ovesné vločky nebo rýži a zeleninu, což se nám zase tak moc nelíbí. Prý si holt musíme zvyknout! Tak to teda baštíme a je to vážně fajn - pes si postě zvykne... Ale mlíčko od maminky pořád a pořád máme rádi!
Ve čtvrtek tohoto týdne plného událostí se stala zvláštní věc - do domu donesli strom! No fakt. Neuvěřitelné, že jo? Strom dali na naši velkou noru a navěšeli na něj takové třpytivé koule, se kterými bychom si krásně mohli hrát, ale žádnou nám nepůjčili. Večer nás pak zavřeli do nory (kde jsme jako obvykle vřískali jako najatí, dokud jsme neusnuli), pod ten strom naskládali nějaké balíčky a šli večeřet. Měli voňavoučkou rybu, o kterou se s námi nepodělili. Pak ty balíčky začali rozbalovat, k tomu už nás pustili, a házeli nám papíry a mašličky... prostě báječné hračky přesně pro nás!
Dodatek maminky: Ti mí nevycválaní klacci už mi pěkně jdou na nervy. Panička mě přesvědčuje, že už se beze mě obejdou, ale když já prostě nemůžu jinak. Vždycky jdu ven, abych jim utekla, ale stejně mi to nedá a za chvíli prostě musím zpátky, abych je zkontrolovala... Taky po nich musím pořád uklízet, je to přece moje povinnost (i když panička říká, že je to fuj a blé). Jo a když byly děti na očkování, vzala mě panička s sebou a nechala mě naočkovat proti všem těm ošklivým psím nemocem a ještě za týden prý půjdu jednou. Měla jsem být totiž očkovaná už před třemi týdny a to kvůli dětem nešlo.
Jak rosteme: 2,8 až 3,1 kg
DALŠÍ ČLÁNKY>>>